Zirkon

Kryst. soustava: čtverečná
Obvyklý vzhled: krystaly, zrna
Chem. vzorec: ZrSiO4
Příměsi: Fe, U, Th, Hf, Pb
Tvrdost: (6,5-)7,5
Hustota: (3,9-)4,6-4,7g/cm3
Optický charakter:
Index lomu světla: 1.925-2.015
Dvojlom: 0.04-0.06
Rozklad světla: vysoký (0.039)
Pleochroismus: zřetelný až silný
Lesk: mastný až diamantový
Lom: lasturnatý
Vryp: bílý
Štěpnost: nezřetelná
Barva: bezbarvý, hnědý, žlutý, zelený, modrý, červený aj.
Průhlednost: průhledný, průsvitný i neprůhledný
Odrůdy: hyacint, jargon

Zirkon

Zirkon z pohledu geologie
Zirkon Zirkon není tak vzácný minerál, jak by se mohlo zdát. V podobě rozptýlených drobných až mikroskopických krystalků je přítomen ve většině vyvřelých hornin. V žulách je obsažen v setinách až desetinách procenta. Větráním se pak dostává do náplavů, kde často tvoří podstatnou součást těžké frakce. Krystaly zirkonu mají nejčastěji podobu čtverhranných hranolů ukončených plochami pyramid, někdy jsou boční hranolové plochy redukovány nebo i zcela chybí a krystal získává vzhled osmistěnu. Tvar krystalů je do jisté míry charakteristický pro typ horniny, z níž daný zirkon pochází.

Zirkon je velmi těžký, jeho hustota je téměř 2x vyšší než u křemene. Chemicky se jedná o křemičitan zirkoničitý. Na zirkonu je nápadný především velmi silný lesk, který je v intenzitě předstižen jen diamantem, titanitem a velmi vzácně vybrušovaným sfaleritem. Barvu může mít nejrůznější, obecné zirkony jsou nejčastěji hnědočervené. Oranžový průhledný zirkon je nazýván hyacint, nažloutlý až žlutý jargon.

Drahokamové zirkony pocházejí ponejvíce z pegmatitů a syenitů, místy se vyskytují i na alpských žilách. Těženy jsou nejčastěji z náplavů jako vedlejší produkt při těžbě jiných drahokamů, zejména safírů a rubínů. Hlavním zdrojem je v současnosti Kambodža. V Čechách bývá nacházen červenooranžový hyacint spolu s neprůhlednými krystalky obecného zirkonu v granátonosných štěrcích pod Českým středohořím.

Zirkon a proměny Země
Zirkon Zirkon je považován za jeden z nejstarších minerálů na Zemi. Jeho krystaly se vyloučily jako jedny z prvních z taveniny při tuhnutí nejstarších hornin zemské kůry a díky své odolnosti přetrvaly věky. Většina zirkonu je ovšem podstatně mladšího původu.
Zirkon nezřídka obsahuje stopy uranu a thoria a pak může být mírně radioaktivní. Takové zirkony se v průběhu geologického času zakalují, popraskají a jejich barva jde do hnědých a zelených tónů. Také fyzikální vlastnosti se mění a tvrdost klesá až ke stupni 6,5. Ačkoliv tvar zůstává zachován, jejich vnitřní molekulární struktura se postupně rozpadá a dochází k přeměně v amorfní hmotu.
Vzhledem k dlouhověkosti, odolnosti a přirozenému obsahu radioaktivních příměsí byl zirkon vytipován jako vhodný objekt ke stanovení stáří Země. Na základě výpočtu poločasu rozpadu bylo stáří nejstarších datovaných hornin, nalezených v Austrálii, stanoveno na 4,4 miliardy let.

Zirkon jako drahý kámen
Zirkon Vysoký lesk, nádherné barvy, silný oheň a obstojná tvrdost činí zirkon velmi použitelným drahým kamenem. Přesto leží téměř nepovšimnut stranou zájmu klenotníků. V obecném povědomí je to buď neznámý pojem, nebo je zaměňován se syntetickým materiálem - kubickou zirkonií.

Bezbarvé zirkony jsou nejčastěji broušeny do briliantového brusu. Zirkon má velmi silný dvojlom světla, při správné orientaci kamene při broušení je však možno tento efekt snížit a zlepšit tak brilanci kamene. Zirkon je poměrně křehký a po delším nošení na exponovaných místech jej prozradí opotřebení hran.
Některé zirkony jsou barvoměnné, zřídka je však tento efekt tak výrazný jako například u barvoměnného granátu. Zirkon je mnohem těžší než převážná většina ostatních drahokamů a při stejné váze je tedy výrazně menší.
Od všech podobných drahých kamenů lze broušený zirkon rozeznat pomocí silné lupy. Protože má silný dvojlom světla, při pohledu skrze největší plošku se hrany ploch na protilehlé straně jeví dvojitě. Čím je kámen hlubší, tím je tento efekt výraznější.

Modrý zirkon
Zirkon Modrý zirkon je nejzářivější z modrých drahokamů a pokud má dostatečně sytý odstín, je ze všech forem zirkonu ceněn nejvýše. Vlivem pleochroismu může být z určitého úhlu zelenavý.
Modrý zirkon se v přírodě vyskytuje jen vzácně, vybrušované kameny jsou v podstatě bez výjimky vypalované. Výpal se provádí zpravidla ještě před broušením, nejčastěji přímo na místě těžby. První fáze probíhá při teplotách asi 1000-1400oC v redukčním prostředí dřevěného uhlí. Tím určitý podíl původně hnědavých kamenů získává modrou barvu nebo se odbarví. Zbylé kameny jsou při teplotě asi 900oC opět vypáleny tentokrát v oxidačním prostředí, kde nabývají červených, oranžových a žlutých tónů.
Barva vypalovaného zirkonu není vždy stabilní a působením světla, ultrafialového záření nebo tepla se může navracet k původním odstínům. Výpal nezanechává v zirkonu zjistitelné stopy a nelze jej s jistotou prokázat. U modrých, modrozelených a čirých zirkonů jej lze s jistotou předpokládat, neboť se v přírodě vyskytují vzácně.

Zirkon a kubická zirkonie
V minulosti byl bezbarvý zirkon vzhledem k silnému vnitřnímu ohni používán jako náhražka diamantu. Hlavním nedostatkem byla mnohem nižší tvrdost. Zirkon se tak zapsal do povědomí jako náhražkový kámen. Další pohroma přišla, když se objevila mnohem zdařilejší náhrada diamantu - kubická zirkonie. Tento syntetický materiál má se zirkonem společný pouze obsah prvku zirkonia a mezi přírodními nerosty nemá žádný protějšek. Rychle se stal levnou a hojně používanou náhradou diamantu, kterou i mnozí klenotníci nazývají prostě zirkon. Tím byl zmatek kolem zirkonu dokonán.